I.kapitola

4. března 2008 v 20:53 | momo =o) |  Prokletí potomstva
Takže jsem se odhodlala k uveřejnění první kapitoly, prosím o názory a shovívavost ohledně pravopisu a vlastně celého textu, moc se mi nelíbí, ale to budu psát asi všude, mno nebudu dál psát mimo a přji příjemné počtení ,tedy v rámci možností
Momo

Léta ubíhala téměř závratnou rychlostí. Mnoho zážitků, problémů, starostí, úspěchů to vše naplňovalo 6let, které trávila Annelis se svými přáteli. Mandy- její nejbližší přítelkyně, stále optimisticky naladěná dívka s krátkými černými vlasy, pravý opak tiché Ann. O profesorce McGonagallové nikdo nemohl říci, že by své dceři byť jednou nadržela, ale to by si nikdo o ženě s pověstí přísné, ale spravedlivé ženy ani nepomyslel. To ovšem neznamenalo, že pár jedinců tak trochu( i dost) nezneužilo toho. Takový Black, ji vždy šikovně zatáhl do průšvihu, přece jen Minerva neposlala svou dceru na trest ke Křiklanovi, který by si možná vylil zlost, kterou měl na Minervu….Ačkoliv nutno podotknout, že někdy Ann sama patřila k mozkům atentátů na Norrisovku. Byla vlastně "pobertovskou princeznou" ačkoliv to nikdo nikdy neřekl nahlas všichni to věděli…
"Tak co dneska, McGonagallová?!" použil svou obvyklou frázi Sirius. Pár lidí se strachem v očích otočilo, jestli náhodou někde nestojí jejich "milovaná" profesorka přeměňování.
"Ani nevím, Blacku!" ozvala se McGonagallová mladší. Annelis vždy zacukali koutky, když se pokaždé při vyslovení jejího jména někdo otočil. Byly si s matkou dosti podobné- stejné (možná delší, to ale nikdo nemohl říct protože McGonagallová starší je nosila stažené) hnědé vlasy nosila spletené do jednoho či dvou copů, hubená a vysoká postava, modrošedé oči, to vše je spojovalo. I úsměv na tváři nebyl u Annelis moc častý, teď se však usmívala, znala Siriuse a Jamese natolik, aby věděla, že oni něco chystají, ale neměli to dotažené- zkrátka jim chyběl mozek akce, když totiž Lupin razantně odmítl použít ten svůj bylo to jen na Ann. S Remusem si také z celé party nejvíce rozuměla. Oba dva dokázali dlouhé hodiny debatovat. S Jamesem měla téměř sourozenecký vztah, oba dva byli jedináčci a James ji mimo jiné nejednou využil k získání informací o Lily. Lily byla Annalesinou psychickou podporou a dobrou kamarádkou, ale pokud přišla řeč na Jamese stala se z klidné Lily dívka před jejíž zatvrzelou představou, že Jamese nenávidí by se pozastavil i špičkový psychiatr. A Sirius, to byl pro Ann velký otazník, jejich vztah byl proměnlivý jak aprílové počasí. Stále mezi nimi byl plamínek, ale čeho…
"Tak co jste vymysleli dneska?" zeptala se dvojice pobertů cestou do společenské místnosti "a kde máte Petra?" doplnila svou otázku.
"Mno Petřík se zase ztratil a vlastně to ani moc nevadí, ale jak zněla ta první otázka?" zapojil se James do řeči.
"Znám vás už dost dlouho nato, abych poznala když něco chystáte a něco potřebujete."
"Sakra, proč ty jsi nešla na jasnovidectví." uchechtl se Sirius, ale když si všiml pohledu, kterým ho Ann propalovala raději zmlkl a přešel k vysvětlování plánu. " Víš, jsme tu jen pár dní a nic jsme ještě neprovedli,"
"kromě toho, že jste mi obarvili vlasy na blond, schovali všechny gumičky a čelenky, nechali vybouchnout asi tucet hnojůvek. Mám pokračovat?" skočila mu do řeči Ann. Za ty tři dny co v Bradavicích strávili ze sedmého ročníku toho stihli opravdu hodně. Hlavně ty gumičky a čelenky Annelis dopálily, měla vždy gumičky a čelenku k oblečení a první den se ráno probudila a nemohla ani jedno najít, gumičku si půjčila od Mandy, ale celý den byla nervózní. Ještě večer jí pro jistotu vše Poberti vrátili, dalo by se říci z bezpečnostních důvodů =o).
" a já pokračovat můžu?" zeptal se trošku uraženě Sirius a podíval se na Ann pohledem, o kterém věděl ,že mu neodolá a nechá ho, "tak se ti ještě jednou omlouvám. A teď k našemu plánu. Víš jak se paní Potterová snaží udělat něco s Jamesovými vlasy a vždy mu přibalí láhev pomády? Napadlo nás trochu upravit kožich missis Norrisové, co ty na to?"
"Skvělý a co chcete ode mne?" zeptala se s mírnými obavami v hlase Annelis.
"Mno víš my na ty lektvary moc nejsme a tak jsme chtěli požádat o kotlíček nějakého řádného uspávadla…" vypadlo z Jamese, ale okamžitě svůj tok myšlenek přerušil, vešli totiž do společenské místnosti a on spatřil záplavu rudých vlasů, "hej Evansová, tady jsem, poď se mnou na rande, prosím!" zakřičel James na celou společenku.
"Tak abych ti to dořekl," zasáhl pohotově Sirius " namícháš nám trochu?"
"A když řeknu ne?" zeptala se provokativně Ann, ale to neměla dělat. Jediné co stihla zaregistrovat bylo jak jí dvě ruce uchopily za pás a hodily do křesla a pak si jen vzpomněla na výbuch smíchu, Sirius zkrátka věděl jak je lechtivá a také to, že radši namíchá trochu toho uspávadla než, aby se nechala zlechtat.
"Dobře chápu už jdu! Ne už dost, prosím!" úpěla mezi salvami smíchu Ann. Sirius přestal, ale stále nad ní zůstal nakloněný, trvalo to jen vteřinku, ale Ann měla pocit, že se v těch očích které na ní hleděli, v těch důvěrně známých očích utopí….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teerkaa Teerkaa | E-mail | Web | 5. března 2008 v 9:03 | Reagovat

Jenom čtyři slova + pár vykřičníků - TO - JE - ÚPLNĚ - ÚŽASNÝ - !!!!!!!!!!!!!!!!!!!! :D

2 momo momo | 5. března 2008 v 14:00 | Reagovat

jéé díky, mě se to moc nelíbí, takový o nočem...

3 Ira Ira | 5. března 2008 v 16:19 | Reagovat

moni trochu stavy....:D :D horor ne? :D

4 momo momo | 5. března 2008 v 17:51 | Reagovat

cože Péťo?? trochu co??

5 zanndik zanndik | 5. března 2008 v 20:57 | Reagovat

Teda Momo , prostě Úža !!!!!! :-)

6 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 7. března 2008 v 18:16 | Reagovat

Teda, to je bezva, fakt se ti povedlo mě rozesmát, těším se na pokračování. Nespřátelíme blogy? Písni mi na blog.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama